VZTAHOVÝ LABYRINT I. - HODÍME SE K SOBĚ?

Ptáte se, jestli se k sobě s partnerem hodíte? Máte obavy z nového vztahu? Vztahovým labyrintem vás bude v rámci pravidelné rubriky provázet Bc. Jana Kučerová.

V prvním díle této rubriky se zaměříme na úplně první kroky týkající se každé dvojice. Tedy toho, zda mají dva lidé něco společného či ne. Seznámení může proběhnout sice kdekoliv a za jakýchkoliv okolností. Někdy se z něj stane zábavná situace, kterou si schováváme k dobru jako vtipnou historku pro naše známé. Někdy bereme seznámení jako předzvěst nemalé noční můry. Nicméně již od tohoto okamžiku bychom si měli všímat toho, co máme společného a co nikoliv. Nebudeme se zde zabývat exteriérem jako spíše charakterovými vlastnostmi partnerky/partnera. Často může nastat situace, s kterou si dvojice nedokáže sama poradit. Od toho tu je pak psychologická či partnerská poradna, která může v mnoha ohledech pomoci. Nejlepší ale je, pokud partnerská dvojice sama zná své povahy a dokáže podle nich jednat.

Nejprve by bylo tedy vhodné zamyslet se, zda se k sobě hodíte. Nemáme tím na mysli to, že odmítnete potenciálního partnera jen proto, že nesplňuje jeden bod z deseti (Vašich) nutných požadavků. O to tu nejde. Jde spíše o to, zamyslet se, zda tu nekolidují některé vlastnosti s těmi Vašimi. Zda je zkrátka "překousnete" či zda budou znamenat konec vztahu. Je to podstatné v mnoha ohledech. Pokud se budete dobře znát a budete znát i to, v čem jste odlišní, nepřekvapí Vás možné rozbroje. Budete vědět, že máte jiný úhel pohledu z určitého důvodu. Obecně znát někoho dobře je nesmírně důležité. Víte, že Vás dotyčná/ý opravdu podrží v nelehkých životních situacích?

Nebude Vás dotyčný bez mrknutí oka podvádět, nebude před Vámi tajit nějakou zásadní věc ze svého života? Pokud víte, že se Vás tyto otázky netýkají a ve vztahu se s nimi nepotýkáte, máte vyhráno. Pokud máte ale opačný pocit, je tu problém. Často pak protějšek zjišťuje takové extrémní skutečnosti jako, že jeho drahá/ý trpí závažnou psychickou poruchou, o které neměl šanci se dozvědět. Že má plno dluhů, na které nestačí, či se neúspěšně potýká s nějakou formou závislosti.

Dále byste si měli všimnout také vztahové roviny Vašeho protějšku. Jak se chová ke své matce či otci, vypoví mnoho o tom, jak se bude chovat i k Vám v budoucnu. A Vy si tak můžete odpovědět na otázku, zda Vám to vyhovuje. Z rodiny si totiž odnášíme vzorce chování, které se pak těžko mění a které považujeme za přípustné i v dalších vztazích. A to, i když nám tyto vzorce chování ničí vlastní partnerský vztah. Nevšimneme si negativních následků takových projevů chování, protože je bereme za samozřejmé. U muže si proto všímejme, jak moc je svolný k diskuzi se ženou, jaké zásady moci vyžaduje, aby mu byly uznány jako ty nepopiratelné. U žen pak sledujeme možnou panovačnost a výkyvy nálad, proti kterým se těžko "bojuje". Většinu chování přebíráme skutečně z vlastní rodiny, a proto si všímejme různých situací již na počátku vztahu, ať nejsme později překvapení. Bude Vám vadit nevěra, či ji budete tiše tolerovat stejně jako se tak děje v její/jeho rodině? Vždy byste měli mít ale na mysli, že vztah dvou lidí je o vzájemné úctě a důvěře. Rozhodně by člověk neměl popírat sám sebe. Každý poradce Vám řekne, že vztah, který má vydržet, by se měl vystříhat tabu a neupřímností. A také vždy záleží na Vašich hranicích, které jste si určili na začátku. Ty se pak totiž už těžko mění a předělávají.
Pokud si po přečtení tohoto článku myslíte, že se k sobě příliš nehodíte, ale chcete vztah stejně udržet, počkejte si na další díl Vztahového labyrintu. V něm si rozebereme možnosti, jak vztah obohacovat a dále rozvíjet díky společným zážitkům.

Autorka: Bc. Jana Kučerová

Zpět na hlavní výpis